KAPITOLA IV

Vložení do rovnic

Všechny kapitoly

Stejná gramatika operátorů byla vložena do několika zavedených vzorců. Jde o místa implementace, nikoli o nezávislá potvrzení.

Větev hustoty zdroje v Poissonově rovnici

Výchozí model:

∇2Φ=4πG(ρb+ρgas+ρhalo).\nabla^2\Phi=4\pi G(\rho_b+\rho_{\rm gas}+\rho_{\rm halo}).

Rozšířený zdroj zahrnující pouze halo:

∇2Φ=4πG[ρb+ρgas+ρhalo+f⊥(Kd∗ρhalo−ρhalo)].\nabla^2\Phi=4\pi G\left[\rho_b+\rho_{\rm gas}+\rho_{\rm halo} +f_\perp(K_d*\rho_{\rm halo}-\rho_{\rm halo})\right].

pouze X = rho_halo. BCG, plyn, celková konvergence ani kumulativní projektovaná hmotnost se v platné implementaci B2 nevyhlazují.

Větev konvergence gravitačního čočkování

κbase=κb+κgas+κhalo,\kappa_{\rm base}=\kappa_b+\kappa_{\rm gas}+\kappa_{\rm halo},
κaug=κb+κgas+(1−f⊥)κhalo+f⊥(Pd∗κhalo).\kappa_{\rm aug}=\kappa_b+\kappa_{\rm gas} +(1-f_\perp)\kappa_{\rm halo}+f_\perp(P_d*\kappa_{\rm halo}).

Diagnostika přenosu map HFF místo toho použila konkrétní mapu cílového týmu jako X a porovnala ji se dvěma dalšími veřejnými výstupy modelovacích týmů; jde o test konzistence modelových výstupů, nikoli o rozloženou věrohodnost fyzikálního hala.

Větev NFW / profilů hal

ρaug(r)=(1−f⊥)ρNFW(r)+f⊥(Kd∗ρNFW)(r).\rho_{\rm aug}(r)=(1-f_\perp)\rho_{\rm NFW}(r)+f_\perp(K_d*\rho_{\rm NFW})(r).

Běhy SIDM Concerto porovnávají tento rozšířený profil CDM/NFW se srovnatelnou veřejnou parametrickou referencí s jádrem/SIDM. Protože každý dolnopropustný operátor odstraňuje centrální hrot, je směr změny mechanicky příznivý; srovnatelné kontroly jsou nezbytné.

Jeansova větev

Standardní sférická Jeansova rovnice zůstává zachována:

d(νσr2)dr+2βrνσr2=−νGM(<r)r2.\frac{d(\nu\sigma_r^2)}{dr}+\frac{2\beta}{r}\nu\sigma_r^2 =-\nu\frac{G M(<r)}{r^2}.

Adaptér pro trpasličí sféroidální galaxie působí pouze na trojrozměrnou hustotu hala NFW:

dg=ηr1/2,g,ρh,aug=(1−f)ρNFW+f(Kdg∗ρNFW),d_g=\eta r_{1/2,g}, \qquad \rho_{h,\rm aug}=(1-f)\rho_{\rm NFW}+f(K_{d_g}*\rho_{\rm NFW}),
Maug(<r)=M⋆(<r)+4π∫0rρh,aug(r′)r′2dr′.M_{\rm aug}(<r)=M_\star(<r)+4\pi\int_0^r \rho_{h,\rm aug}(r')r'^2dr'.

Nepřidává se žádná samostatná volná mapa reziduí a hvězdný tracer ani hvězdná hmota se nekonvolvují. Kalibrace na vývojových datech vybrala f=0; vynucený nenulový diagnostický test byl u obou vyčleněných galaxií mírně nepříznivý. Úplné podrobnosti jsou uvedeny v JEANS_DSPH_ADAPTER.md.

Opakovaný běh přímo z formálního zdroje

Pozdější běh použil přesně tutéž přímou rovnici zdroje hustoty na Draco a Ursu Minor. Identity těchto galaxií byly odhaleny již během překonaného interního prototypu, takže výsledek zůstává výsledkem po předchozím vystavení datům. Použil

ρ⊥=f(Kd∗ρNFW−ρNFW),M⊥(<r)=4π∫0rρ⊥(r′)r′2dr′,\rho_\perp=f(K_d*\rho_{\rm NFW}-\rho_{\rm NFW}),\qquad M_\perp(<r)=4\pi\int_0^r\rho_\perp(r')r'^2dr',

a vložil M_perp přímo na pravou stranu Jeansovy rovnice. Nebyla použita žádná projekce odezvy. Politika bezpečná pro vývoj opět zvolila f=0; zmrazená nenulová diagnostika vykázala malou souhrnnou hodnotu delta chi-square = -0.001159399 (0.005077%), přičemž obě delty galaxií byly záporné. Jde o diagnostiku s přímým zdrojem po zpřístupnění dat, nikoli o nový důkaz nebo podstatné zlepšení. Viz JEANS_DSPH_FORMAL_SOURCE_CORRECTIVE.md.

Větev kruhových rychlostí SPARC

Pro galaxii ze SPARC je pevně stanovený baryonový příspěvek

Vbar2(R)=Vgas∣Vgas∣+0.5Vdisk∣Vdisk∣+0.7Vbulge∣Vbulge∣.V_{\rm bar}^2(R)=V_{\rm gas}|V_{\rm gas}| +0.5V_{\rm disk}|V_{\rm disk}| +0.7V_{\rm bulge}|V_{\rm bulge}|.

Výchozí model pro každou galaxii je

Vbase2(R)=Vbar2(R)+GMNFW(<R;V200,c)R.V_{\rm base}^2(R)=V_{\rm bar}^2(R) +\frac{G M_{\rm NFW}(<R;V_{200},c)}{R}.

Sdílený adaptér rovnice váže měřítko 3D jádra na naměřenou charakteristickou délku disku:

dg=ηRdisk,g,ρaug,g=(1−f)ρNFW,g+f(Kdg∗ρNFW,g),d_g=\eta R_{{\rm disk},g}, \qquad \rho_{{\rm aug},g}=(1-f)\rho_{{\rm NFW},g} +f(K_{d_g}*\rho_{{\rm NFW},g}),
Vaug2(R)=Vbar2(R)+GMaug(<R)R.V_{\rm aug}^2(R)=V_{\rm bar}^2(R)+\frac{G M_{\rm aug}(<R)}{R}.

Sdílená strategie zvolená při vývoji byla f = 1.0, eta = 0.125 a byla zafixována před vyhodnocením na vyhrazené testovací sadě. Působí na 3D hustotu samotného hala. Každá galaxie stále dostává vlastní proložení vedlejších parametrů výchozího modelu NFW, takže tato větev testuje přenos sdíleného adaptéru spíše než čistou predikci od vstupu po výstup.

Větev hydrostatické rovnováhy X-COP

Kanonická rovnice hydrostatické rovnováhy vyjádřená pomocí elektronového tlaku zůstává zachována:

dPedr=−μmpne(r)GMtotal(<r)r2.\frac{dP_e}{dr} = -\mu m_p n_e(r)\frac{G M_{\rm total}(<r)}{r^2}.

Publikovaná hydrostatická hmotnost NFW projektu X-COP je výchozí celková gravitačně působící hmotnost. Složka temného hala je rekonstruována jako

ρdm=ρNFW,total−ρgas−ρ⋆,\rho_{\rm dm} = \rho_{\rm NFW,total}-\rho_{\rm gas}-\rho_\star,

a pouze tato složka podléhá trojrozměrnému přerozdělení:

ρdm,aug=(1−f)ρdm+f(Kd∗ρdm).\rho_{\rm dm,aug} =(1-f)\rho_{\rm dm}+f(K_d*\rho_{\rm dm}).

Rozšířená hmotnost použitá na nezměněné pravé straně hydrostatické rovnice je

Maug(<r)=MNFW,total(<r)+f[M[Kd∗ρdm](<r)−M[ρdm](<r)].M_{\rm aug}(<r) = M_{\rm NFW,total}(<r) +f\left[M[K_d*\rho_{\rm dm}](<r)-M[\rho_{\rm dm}](<r)\right].

Nepoužívá se žádná náhražka založená na projektované kappě, vyhlazování celkového profilu ani transformace v prostoru odezvy. Sdílené pravidlo vybrané při vývoji bylo f=1.0, d=0.01 R500 a bylo zafixováno před vyhodnocením tří identit kup ve vyčleněném testovacím souboru. Zde je f=1.0 krajním bodem úplné náhrady vyhlazeným profilem v deklarované rodině operátorů, nikoli dřívější částečnou směsí f=0.30. Viz XCOP_HYDROSTATIC_DIRECT_FORMAL.md.

Program C Friedmannova větev / větev tekutiny pozadí — jiný člen

H2(z)=H02[Ωm(1+z)3+Ω⊥(1+z)q+1−Ωm−Ω⊥].H^2(z)=H_0^2\left[\Omega_m(1+z)^3+\Omega_\perp(1+z)^q +1-\Omega_m-\Omega_\perp\right].

To představuje rho_perp(a) = rho_perp,0 a^-q, přičemž w_perp = -1 + q/3. Nejde o operátor přerozdělení v kupách a výsledek se uvádí samostatně. Uložený základní test H(z) zjistil v podstatě nulové zlepšení chí-kvadrátu a horší informační kritéria.

Einsteinova rovnice — pouze kontejner/návrh

Gμν+Λgμν=8πG(Tμνknown+Tμν⊥,eff).G_{\mu\nu}+\Lambda g_{\mu\nu}=8\pi G\left(T^{\rm known}_{\mu\nu}+T^{\perp,\rm eff}_{\mu\nu}\right).

Platná kovariantní implementace musí zachovávat celkovou energii a hybnost a v limitě slabého pole přecházet na zafixovaný operátor. Tento repozitář netvrdí, že úplný kovariantní T_perp_eff byl implementován nebo validován. Einsteinova rovnice zůstává formálním zastřešením / návrhovou větví.