KAPITOLA III

Pevně stanovený operátor ortogonálního přerozdělení

Všechny kapitoly

Autorem potvrzený konceptuální původ operátoru je zdokumentován v CONCEPTUAL_ORIGIN.md. Tento původ vysvětluje podnět ze smíšené reality a topologickou inspiraci Einsteinovým–Rosenovým mostem; nejde o odvození tohoto operátoru ani o empirický důkaz nové fyziky.

Obecný tvar

Pro vybraný objekt X (hustota hala, plošná hustota, konvergence nebo odvozený hmotnostní profil):

O⊥[X]=f⊥(Kd[X]−X),\mathcal O_\perp[X] = f_\perp\big(\mathcal K_d[X]-X\big),
Xaug=X+O⊥[X]=(1−f⊥)X+f⊥Kd[X].X_{\rm aug}=X+\mathcal O_\perp[X]=(1-f_\perp)X+f_\perp\mathcal K_d[X].

Obnova výchozího modelu je při f_perp = 0 přesná; limita identitního jádra rovněž vrací výchozí model. V kontinuu na nekonečné oblasti normalizované jádro zachovává integrovaný zdroj:

∫O⊥[X] dV=0.\int \mathcal O_\perp[X] \, dV = 0.

Na hranicích konečných mřížek dochází k úniku. Každý uložený 3D výsledek tento únik uvádí, místo aby s konečnou mřížkou zacházel jako s nekonečnou oblastí.

Větev rotačních křivek SPARC používá stejnou vývojovou linii 3D jádra, ale nikoli dřívější pevné konstanty f = 0.30, d = 16 kpc. Fixuje adaptér škálovaný podle galaxie, vybraný na vývojových datech:

f=1.0,dg=0.125Rdisk,g.f=1.0,\qquad d_g=0.125R_{{\rm disk},g}.

Při f=1.0 je vybraný profil hala plně nahrazen svým vyhlazeným protějškem. Jde o krajní bod téže deklarované rodiny operátorů, ale nejde o původní částečnou směs f=0.30. Vývojová politika X-COP také zvolila tento krajní bod s d=0.01R500.

Jeho konvoluce na konečné mřížce je deterministicky renormalizována na nezměněnou hmotnost hala, přičemž únik před renormalizací zůstává vykazován a podléhá kontrolním podmínkám.

3D Plummerovo jádro

Skutečné trojrozměrné Plummerovo hustotní jádro používané v 3D větvích je

Kd(r)=34πd3(1+r2d2)−5/2.K_d(r)=\frac{3}{4\pi d^3}\left(1+\frac{r^2}{d^2}\right)^{-5/2}.

Jeho poloměr poloviční hmotnosti je

r1/2=d22/3−1.r_{1/2}=\frac{d}{\sqrt{2^{2/3}-1}}.

Gaussova kontrola a sférická kontrola s konstantním jádrem s ostrým okrajem jsou před vyhodnocením přizpůsobeny témuž 3D poloměru obsahujícímu polovinu hmotnosti.

Jádro 2D mapy HFF

Větev přenosu map HFF používala normalizované radiální jádro úměrné

Pd(R)∝(1+R2d2)−3/2.P_d(R)\propto\left(1+\frac{R^2}{d^2}\right)^{-3/2}.

V tomto repozitáři je označeno jako jádro podobné Plummerovu v 2D. Nejde o doslovnou projekci 3D hustotního jádra -5/2 (jehož ideální projekce má jiný exponent), takže 2D a 3D větve nejsou prezentovány jako jedno totožné fyzikální jádro.

Na nekonečné dvourozměrné oblasti má toto jádro -3/2

R1/2=3 d.R_{1/2}=\sqrt{3}\,d.

Konstrukce kontrol HFF tuto hodnotu z kontinua po diskretizaci nepředpokládá. Měří diskrétní poloměr obsahující polovinu hmotnosti jádra Plummerova typu na skutečné pixelové mřížce a konečném nosiči, poté před vyhodnocením přizpůsobí Gaussovu kontrolu a kontrolu s obdélníkovým profilem této naměřené hodnotě.

Interpretace

Operátor představuje redistribuční korekci fungující jako dolní propust. Experimenty zkoumají, zda tato korekce snižuje zmrazené reziduum. Srovnatelné kontroly určují, zda je účinek specifický pro Plummerovo jádro, nebo obecný. Současné kontroly podporují obecnou interpretaci.